29. Koupání

„Už nemůžu,“ zašeptala Lily zničeně, dlaní se zapřela do nejbližšího smrku a lapala po dechu.
Všechny svaly v těle měla napjaté k prasknutí, stehna ztuhlá na kámen a kolena roztřesená.
Percy zastavil vedle ní a vzal ji kolem pasu.
„Když říkáš, že nemůžeš, můžeš ještě na 90 %. Tak se vydýchej a jdeme.“
Zavrtěla hlavou a potem z čela si zkropila ramena. Nemohla ani mluvit.
Vyndal z batohu iontový nápoj, otevřel ho a dal jí napít. Poděkovala očima.
„Do nejbližší chaty je to ještě 10 kilometrů,“ sdělil informačním tónem.
Na rozdíl od ní se jenom potil. Tričko by mohl vyždímat a zalít s ním zahradu. Ale unavený nebyl a s dechem stačil. Při pohledu na něj si teď Lily víc než kdy předtím uvědomovala, že on je na vrcholu sil, zatímco ona už je za zenitem. Osmapadesátiletá žena na celodenní horské túře s mužem, kterému by mohla dělat matku. Najednou si připadala zoufalá a trapná. V jeho očích však nebyla ani špetka soucitu nebo znechucení, v jeho tváři se nezračil výsměch ani pohrdání. Když se na něj dívala, bůhvíproč viděla náklonnost a obdiv. Byla to realita nebo zbožné přání?
„Tak co?“ přerušil tok jejích chmurných myšlenek a chytil ji za ruku. „Můžeme pokračovat?“
Zatnula zuby, rázně přikývla a vyrazila na další cestu.
Tohle nevzdá.
Protože ať je to cokoli, je to vlastně to nejhezčí, co ji potkalo.

Dvouhodinová svižná jízda po dálnici z Dunkerku přes Lille až do Saint-Quentin, udělala Siriusovi a Stelle vyloženě dobře. Když dorazili do města a posadili se v předzahrádce útulné kavárny, aby tam počkali na opozdilce, několik desítek minut se na všechny a na všechno jen křenili a vypadali při tom jako dva veselí psi. (Nebo jako dva lidi, co si šlehli.)
Hagrid s Edwardem se k nim připojili po půl hodině. Na stole je čekala citronová voda zasypaná ledem a mátou. Oba ji do sebe poslali na jeden zátah, ještě vestoje.
„Žíža?“ okomentoval to Sirius pobaveně.
„Málem jsem leknul.“
„Hrome, já jsem vysušenej jak strup! Budu si muset vobjednat eště vědro!“
„Bon jour, messieurs! Přinesu ještě něco na pití?“
„Bon jour. Une cruche d’eau pour moi. Un seau d’eau pour lui. Avec de la glace. Merci.“
Edward klesl na židli vedle Siriuse a Hagrid na tu svou opatrně dosedl, aby pod ním nerupla, poněvadž byla z proutí.
Servírka odcupitala a za okamžik před Edwardem stála sklenice vody s ledem. Hagridovi se usměvavě omluvila, znovu odcupitala a vzápětí byla zpět s obrovským dřevěným vědrem, které se nevešlo na stůl, takže mu ho musela podat do náruče.
„Ježkovy zraky, děkuju vám, dobrá vílo!“ tetelil se blahem Hagrid a už se třásl na to, jak si svlaží hrdlo. „Ede, tys jí vopravdu řek, ať mi donese todlencto?“
„Chtěl jsi vědro, ne?“
„No bodejť! Ale hovno jsem ti rozuměl! Ten jejich jazyk zní jak mongolská hymna s kolíčkem na nose.“
„Tak to radši neříkej moc nahlas,“ doporučila Stella. „My sice francouzsky neumíme, ale oni anglicky jo.“

„Kolik už jsme toho vypili?“ obrátil se Harry k Mikeovi, hodil prázdnou plechovku od piva obloukem do pytle na odpad a vytáhl z přenosné ledničky novou.
„Já nevím, někdy před dvěma hodinama jsem to přestal počítat.“
„Arture!“ houkl na svého syna, který cucal limonádu na placatém kameni uprostřed řeky a četl Zaklínače. „Nemáš hlad?“
„Ne,“ zaznělo zpod dlouhé ofiny otráveně.
„Bezva. To jsem rád, že ti nic neschází… Jak jseš na tom s grilem?“
„Za půl hoďky tam můžem sázet maso.“
„Paráda.“ Odložil pivo vedle skládacího křesílka, věnoval úsměv hladině vody pableskující v záři odpoledního slunce a zapálil si cigaretu. „Dík, že jste mě s sebou vzali. Vlastně ani nepamatuju, kdy jsem naposled odjel na dovolenou.“
„Je to jenom Cornwall,“ pokrčil rameny Mike.
„Jo, ale je to dovolená. Mám vypnutý mobil a opil jsem se tak, že i kdybych ho vypnutý neměl, nemohl bych se vrátit do špitálu.“
„A taky jsem ti sebral klíčky od auta,“ připomněl Mike. S Guinnessem zasedl do druhého křesílka a naznačil přípitek. „Vy s Dracem nelítáte do exotických zemí, do nóbl turistických resortů a všelijakých těch wellness hotelů?“
„První tři roky jsme vždycky začátkem srpna trávili týden v Itálii. Dracův dětský baletní soubor tam mívá vystoupení. V Milanu a Římě. Čtvrtý rok jsem s nimi nejel kvůli Billově svatbě, další rok odcházela Fleur na mateřskou a Viktor odjížděl na líbánky, další rok si Cedric zlámal hnátu na surfu, Fleur byla na mateřský, Viktor se ženou v Bulharsku… No a tenhle scénář se s drobnými obměnami opakoval dalších šest let. Pokaždé se objevilo něco, kvůli čemu jsem musel vzít službu na pohotovosti.“
„Takže ta květnová exploze ti vlastně nakonec umožnila trochu se odreagovat.“
„Je to příšerné, ale je to tak… Mimochodem –“
„Ne, Harry,“ zarazil ho Mike. „O svojí práci se s tebou tenhle tejden bavit nechci. Taky jsem šťastnej, že jsem z ní konečně vypadnul.“
„Tati?“
„Co je?“ ozvali se oba ve stejnou chvíli, až se tomu museli zasmát.
„Už bude to maso? Mám hlad!“
„Puberťák.“
„A bude hůř.“
„Nemůžu se dočkat.“
„Jsem rád, že to vidíme stejně optimisticky.“

„Doufám, že sem nikdo nevidí.“
Lily se nervózně rozhlížela po okolní tmě, která panovala na střešní terase pětihvězdičkové horské chaty. Jediným zdrojem světla byly bodové svítilny uvnitř vířivky a svíčky, které Percy rozmístil na zem, v dostatečné vzdálenosti, aby je omylem neuhasili. Prázdné sklenky od šampaňského stály na kraji.
Po líném milování vsedě mezi bublinkami teď odpočívali každý na opačném konci.
„Vsadím se, že to není poprvé ani naposled, co jim někdo šukal ve vířivce. Zvlášť, když k tomu servírují šampus.“
„Pro mě to dneska byla premiéra.“
„Ale. Že by pan Potter svoji manželku nikdy nevzal na romantický wellness pobyt?“
„V době, kdy pan Potter svoji první manželku někam brával, žádné wellness pobyty nebyly. Jezdívali jsme do rekreačního střediska golfového klubu v Portsmouth. Harryho jsme nechávali u mých rodičů. Bohužel jim syna ten samý týden dávala na hlídání i Petunie. Myslím, že to byla jedna z příčin jejich předčasného skonu.“
„Zkouším si těch sedm dní představit, ale řekl bych, že na to moje fantazie nestačí.“
„Muselo to být strašné, protože třetí rok se Harry šprajcnul mezi dveřmi a ječel, že radši pojede na rybářský tábor a bude od rána do večera kuchat tresky tupým nožem, než aby spal pod jednou střechou s Dudleym.“
„Bože.“
„Je to strašně zajímavé. Minulý rok k nám na praxi nastoupila Dudleyho dcera Daisy. Ještě nikdy jsem neviděla dítě, které by bylo méně podobné svým rodičům. Myslím mentálně. Kdyby ta holka neměla zadek jako vrata od stodoly a zuby jak kobyla, nepochybovala bych o tom, že ji někde ukradli.“
„Vídáš se ještě s Petunií?“
„Jen když přijde na krev nebo přiveze svého manžela s infarktem.“
„Taky jste každá z jiného těsta, přestože jste sestry.“
„Když jsme byly malé, nepřišla mi tak odlišná. Hrály jsme si se stejnými hračkami, líbily se nám stejné věci. Až v pubertě se to celé pokazilo. Začala mi závidět. Že už mi narostla prsa, že jsem dostala měsíčky, že jsem si poprvé vyrazila s klukem. Hodně trpěla tím, že je ve všem ta druhá. A Severus celou tu zkázu jen dokončil.“
„On byl tvůj první?“
„Když nepočítám líbání na školním dvorku s Milesem Derwinem a nějaké to osahávání se spolužákama na diskotéce… Jo. Byl můj první. A musím říct, že trapnější sexuální zážitek asi nemám.“ Celá zrudla a pak se rozesmála, jakmile ta vzpomínka znovu vystoupila do popředí její paměti. „Bylo nám šestnáct. On to strašně prožíval a všechno potřeboval mít do detailu naplánované a pak byl příšerně nervózní a nakonec to přistálo v kalhotách. A já byla nasraná a nadržená, protože jsem tátovi štípla ze skříně v ložnici láhev ginu a trochu se předtím lízla. Takže jsem počkala deset minut, pak mu ty mokrý kalhoty svlíkla, trochu tomu pomohla a prostě se na něj posadila. No, co ti budu povídat, nejlepší nápad to nebyl. Bolelo to tak, že jsem asi na vteřinu omdlela, celého jsem ho zalila krví a tím jsme ten večer skončili… A jak jsi o panictví přišel ty?“
„Bylo mi osmnáct a jmenovala se Penelope Clearwaterová.“
„Penny Clearwaterová?“
„Penny, ano. Tuším, že se teď jmenuje Krumová. Studovala na sestřičku, v budově jen pět minut od naší koleje. Párkrát jsme na sebe narazili v bazénu a na kurtech. Pak ji jeden můj spolužák pozval na maturitní ples. Nebetyčný vůl. Vůbec si jí nevšímal, opil se do němoty a usnul na záchodech. Tak jsem jí nabídl, že ji doprovodím domů.“
„A jaké to bylo?“
„Nic, co by se zapsalo do historie. Ale byl to pěkný okamžik. Dva roky jsme spolu chodili, pak dokončila školu, nastoupila do špitálu, já byl až po uši v právních předpisech a tak nějak to vyčpělo. Krom toho mám dojem, že doktoři ji vždycky přitahovali víc než právníci.“
„To chápu. Někteří jsou fakt sexy… Kdy tě naverbovali? Ještě na studiích?“
„Ano. Měl jsem dost užitečných kontaktů, abych byl pro ně zajímavý.“
„A jak ses dostal k Voldemortovi?“
Percy podezřívavě přimhouřil oči a naklonil hlavu ke straně. Potom nahmatal na zemi otevřenou láhev sektu a dolil jim sklenky.
„Rozkazem. Nic extra v tom nehledej. Prostě mi na stole přistála zpráva o jeho společnosti a aktivitách v oblasti jaderného výzkumu. Dostal jsem za úkol ho prověřit.“
„Takže na té záležitosti nemáš žádný osobní zájem.“
„Mám osobní zájem na tom, abys už do toho nevrtala. Edward naštěstí situaci pochopil, Michaelovi jsem to vysvětlil a Longbottom s Lovegoodovou se uklidili na Madagaskar. Nechte to na nás.“

Hladina jezera Ailette vypadala jako tekuté sklo. Odrážely se na ní paprsky měsíce a drobná světýlka chatek na břehu.
Siriusovi bylo horko. Motorkářská kůže a helma ho v parném dni málem uvařily a přestože se soumrakem klesla teplota na pouhých 21 °C, pot mu kroutil vlasy do prstýnků a oblečení se na něj lepilo přilnavostí chemoprenu.
A tak když konečně padla tma a Hagrid se Stellou zamířili do chatky, odnesl sklenice na bar, vzal Edwarda za ruku a odvedl ho na pláž. Nemluvili. Oba věděli, co chce ten druhý udělat. Stáhli ze sebe propocené hadry, nechali je válet v písku a s rozběhem zapluli rovnou do chladivé náruče jezera.
Chvíli zůstali tam, kde dosáhli na dno. Objali se a užívali si vzájemnou blízkost. Bez pocitu sžíravé touhy, bez přítomnosti chtíče a zatemňujícího vzrušení. Relaxovali.
Pak se Sirius poťouchle usmál a vyrazil ke druhému břehu, vzdálenému asi 250 metrů. Edward ho pozoroval. Za okamžik už z něj viděl jen matný obrys.
„Na co čekáš? Poplav se mnou! Nebo se bojíš?“
„Věděl jsem, že přesně tohle budeš chtít udělat. A že když s tebou nepoplavu, budeš ve mně vyvolávat McFlyův reflex.“
Sirius se hlasitě zařehtal a plaval dál. Jeho tempo nebylo nijak závratné, byly to líné přísuny vpřed a Edward ho brzy dohnal. Rozráželi spolu klidnou hladinu, bok po boku. V polovině jezera se přetočili na záda a pokračovali znakem, hledíce na inkoustově černé nebe poseté milionem třpytivých hvězd.
„Hele!“ ukázal Sirius na pravou stranu oblohy. „Viděls to?“
„Ne. Padala hvězda?“
„Jo! A další! Hele!“ Rozmáchl se paží tak, že Edwardovi nahrnul vodu do obličeje. „Sorry. V pohodě?“
„Řeknu ti, až se přestanu topit.“
„Promiň. Viděls ji? Letěla přímo nad tebou!“
„Asi jsem na tu chvíli zavřel oči.“
„Škoda. Já jsem si něco přál.“
„Budu hádat. Přál sis, abych se tu s tebou pomiloval.“
Doplavali k malému dřevěnému molu s provazovým žebříkem. Voda tu nebyla hluboká. Stáli vedle sebe a oddechovali. Pak si ho Sirius vyzvedl do náruče, silně ho k sobě přitiskl a nechal si omotat nohy kolem pasu. Edward se zmocnil jeho rtů, chutnajících po nealkoholickém pivu a jezerní vodě. Jednou rukou ho objímal kolem ramen, druhou se držel mola a s dokonale probuzenou touhou přijímal všechno, co mu Sirius dával. Nečistoty odplavila voda.
„Tohle sice nebylo moje přání, ale bylo to skvělý.“
„Lepší než sex na pláži?“
„Sex na pláži je peklo. Lidi si to představujou jako romantiku nejtěžšího kalibru, ale kdo nezažil písek mezi půlkama, neví, o čem mluví.“
Zpátky plavali o poznání svižněji. Sirius strávil většinu času s hlavou pod hladinou. Na břehu si natáhli jen trička a spodní prádlo, zbytek vzali do ruky a bosky vyrazili k chatce.
Uvnitř už se nesvítilo, a tak předpokládali, že Stella s Hagridem spí. Otevřeli a Sirius zapnul svítilnu v telefonu, aby je zbytečně nebudil. Záhy se ukázalo, že jeho ohleduplnost byla poněkud zbytečná, poněvadž Stella s Hagridem sice spali, ovšem spolu.
„Ježíši, do píči!“ vykřikl Sirius, jakmile kužel světla dopadl na tu rustikální postelovou scénu. Následně se snažil z pokoje co nejrychleji vycouvat, zakopl přitom o boty, které před chvilkou odhodil na zem, a přistál na zadku u vchodových dveří.
„Hrom do švába!“ zařval Hagrid zděšeně, přestal vykonávat příjemnou činnost a potmě hledal kalhoty.
„Tak jsem konečně viděl padat hvězdu,“ utrousil Edward a pomáhal Siriusovi na nohy.
Stella vyprskla smíchy.
„Mysleli jsme, že budete pryč dýl!“ řekl Hagrid skoro až vyčítavým tónem, objevil kalhoty a namáhavě se do nich nasoukal.
Sirius rozsvítil a žárovky v lustru ozářily rudé obličeje všech přítomných.
„Já myslel, že ti pánský přirození nevoní,“ obrátil se ke své dceři.
„Totéž jsem si myslela já o tobě,“ vrátila mu to jako bumerang a pohledem zavadila o Edwarda.
„Taky sis něco myslel, Ede?“ zahučel Hagrid, prošel kolem něj do koupelny a hodil použitý kondom do koše.
„Myslím, že bude nejlepší, když se půjdeme projít a necháme vás to dodělat. Pojď,“ vyzval strnulého Siriuse a táhl ho ven. „Ukážeš mi tu hvězdu, co jsi po ní pojmenovaný. V jakém že je souhvězdí?“
„Velkej pes.“
„Samozřejmě. Jak jinak. Tak jdeme. Jak dlouho myslíš, že nám zabere tahle lekce z astronomie? Hodinku?“
„Dík, Ede!“ zavolal za ním ještě Hagrid, než se Siriusem zmizeli zpět ve tmě teplé letní noci. „Máš to u mě!“

Dracův příjezd do kempu St. Winnow byl tak nečekaný, že se Harry dobrou minutu tvářil, jako by ho trefili mrazicím paprskem.
„Hodinu hledám, kudy se sem dostanu, protože ani navigace od Googlu tuhle díru nevede v patrnosti, a nakonec mi správce řekne, že máte stan až na samém konci? Dva asociálové vyrazili kempovat.“
„A přidal se k nim třetí,“ ozval se Mike, vylezl ze stanu a potřásl si s Dracem rukou. „Milé překvapení. Zůstáváš nebo jsi jen na otočku?“
„Hleď, člověče.“
Draco ukázal na svůj kufr od auta napěchovaný nejrůznějšími užitečnými a nepostradatelnými věcmi jako skládací postel, matrace z paměťové pěny, lůžkoviny, opalovací lehátko, slunečník, chladicí box s ginem a tonikem, přenosný mrazák s pytlem ledových kostek, porcelánové nádobí, stojan na oblečení a gramofon.
„Určitě jsi na nic nezapomněl?“
„Zcela určitě ne,“ pousmál se Draco významně, přešel k sedadlu spolujezdce, otevřel dvířka a vytáhl krabici bramborových lupínků a instantních nudlí.
Harry se smíchy zlomil v pase, dosedl na svoji skládací židli a tam vesele hýkal dál, dokud ho Dracův komisní výraz nedonutil přestat.
„Můžeš mi prozradit, co tě tak pobavilo, Pottere?“
„Představil jsem si, jak rozložíš lehátko, namícháš si drink s brčkem, pustíš do éteru Vivaldiho a povečeříš čínskou polívku z talíře po prababičce.“
„Mě by jenom zajímalo,“ poškrábal se Mike zavíracím nožem na zarostlé bradě, „to ses nebál vézt starej porcelán 400 kilometrů v kufru auta?“
„Co by neudělal pro kulturu stolování,“ zahýkal znovu Harry a otevřel si pivo.
„Už dávno nejezdím jako dobytek. Když mi kvůli tomu naposledy uřízli nohu, řekl jsem si, že budu za volantem defenzivní a střízlivý. Od té doby nebourám. Kdo si dá gin-tonik?“
„Já si dám, díky,“ souhlasil Mike. „Pomůžu ti s věcma. Mimochodem, ty máš ryby rád, ne? Dneska jsem chytil perfektní štiku, už je naložená na gril. Nemusíš večeřet čínskou polívku.“
„Fuj, to mi spadl kámen ze srdce,“ přiznal Draco. „Jedl jsem to v životě jenom jednou a musím říct, že mnoho nechybělo a poblinkal jsem se.“
„Já je sním klidně všechny,“ ozval se Harry. „Teda pokud se pak nebudeš štítit na mě sáhnout.“
„Sáhnout ne, ale pusu nedostaneš, dokud si nevyčistíš zuby.“
„V pořádku, já se líbat nepotřebuju, když souložím.“
„Že ty sis doma zapomněl kartáček a pastu?“
„Kdyby jenom to. Já doma nechal snad všechno kromě slunečních brýlí, cigaret a zapalovače. A víš ty co? Vůbec mi to nevadí.“
„Ahoj, strejdo!“ zahulákal Artur a mokrý z řeky se vrhl k Dracovi, aby ho objal. „Máš pro mě ty knihy?“
„Jasně, někde v kufru.“
„Super! Jsi moje záchrana! Tady se dá akorát koupat nebo číst.“
„A co takhle pomáhat tatínkům?“ vstoupil mezi ně Mike. „Nosit dříví, rozdělávat oheň, vařit…“
„Vopruz.“
„Taky jsem si zabalil pár knih,“ pošeptal Draco spiklenecky Arturovi. „Na dříví mě nikdo nedostane. Nejsem tažný valach.“
Harry s Mikem se na sebe podívali a protočili oči.