28. Neviditelná

Vlhký pléd studil a kousal.
Hanka se zklamaně sebrala ze země a na roztřesených nohách se obrátila k domovu.
K domovu. Pchá. Timmy už o ni nestojí a Bill, její rytíř, určitě zase někde cukruje se svojí nazrzlou Annie. Dobře je slyšela za stodolou.
Když posledně pořádali ve vsi zábavu, vyloudila, že smí aspoň na chvilku nakouknout.
„Na tancování jsi ještě moc malá,“ dostalo se jí snad po desáté odmítnutí. Ale když Mamie viděla její zklamání, dovolila ji na chvilku poslouchat muziku, „pokud tě nikdo neuvidí a nebudeš se dospělým motat pod nohy!“
Vyšplhala po žebříku pod střechu stodoly a zahrabala se do sena. Prstem vyďoubala prach a pavučiny z dírky po suku, takže měla skvělý přehled, co se dole na improvizovaném parketu děje.
Billova čerstvě vypraná bělostná košile mezi uniformami vojáků na dovolence úplně svítila. Pohybuje se spíš jako medvěd, napadlo holčičku a trochu se uchichtla. Ale dívce v barevných, z hadříků spíchnutých šatech to, zdá se, nijak nevadilo. Neodloučili se ani na chvilku, tancovali pořád spolu. Swing, foxtrot, rychlá kola i pomalé, procítěné valčíky. Hlavy u sebe. Měli si zřejmě o čem povídat.
Čaj byl vypit, chleby s marmeládou i pár posledních sušenek zmizelo v břichách tanečníků a muzikanti sbalili housle i akordeon. Omladina se pomalu rozcházela, mládenci doprovázeli děvčata k domovu.
Dívenka chtěla slézt, ale zarazil ji pár v těsném objetí, který se opíral dole o její žebřík.
„Jen co bude po válce a táta se vrátí,“ Bill pořád držel zrzku v náručí, „tak mě tu nikdo neudrží. V životě už nechci vidět žádnou ovci!“
„Leda jehněčí,“ zasmála se. „umím upéct skvělý pastýřský koláč.“
„To bych si dal. Ty příděly už mi lezou krkem. Hrách a kroupy, to je hloupý! Mohla by ses ucházet o místo kuchařky!“
„Klidně i pomocnice v kuchyni, jen když budeme spolu,“ vzhlédla k němu.
„Pronajmeme si pokoj. Já můžu pracovat jako šofér, nebo někde na stavbě. V Plymouthu budou určitě potřebovat i přístavní dělníky.“
„Ale napřed se musíme vzít,“ začervenalo se děvče.
Bill najednou zvážněl. Odstoupil na krok a na chvilinku zmlknul.
„Annie, vezmeš si mě?“