24. Jiná liga

Budím se z hrozné noční můry, řvu!
Hnusně realistickej, hnusnej sen.
Kde je kdo, snad to není...? Uf, chůva je jen na záchodě, za okny nikdo nečíhá - zatím. Jenže za pár hodin, zítra, či pozítří by mohl. Musím si to přiznat, nerad, ale musím. Na tenhle problém sám nestačím. Přesněji, nestačím na to teď, v tomto stavu, kdybych si mohl obstarat vybavení a potřebné informace, určitě bych to nějak zvládl. Potřeba zakročit je ovšem urgentní, takže vlastně zbývá jen jedna možnost.

Pozdní večer, časná noc - vše se zdá být naprosto v pořádku. Vyskakuji z postýlky, prosmýkávám se nehlučně domem - samozřejmě a lehce a za chvíli hledím na tělo schoulené v posteli. Vyskočím si k němu? Raději ne. S pomocí židle si sedám na stolek pár metrů od "dědy".
No, je čas tě probudit...
Musíme si promluvit, tahle rodina má problém.
Dhurbas se škubavě, sýpavě pokouší posadit a rozhlédnout se po místnosti: "Kdo tady mluví?"
Technicky - jen ty. To ale není důležité, mám informaci, že se jisté elementy podsvětí cílí na tuto rodinu, a proto...
"Vypadni z mojí hlavy, démone, či cokoli si vlastně zač!"
Zatraceně, měl jsem ho raději rovnou přepsat. Ty se mě budeš snažit zablokovat opakováním debilních říkanek! Tím se mě nezbavíš, jen mi to stěžuješ.
"Sedim tady, nejsem démon a ani cokoli, " mávám na něj. Můj hlas zní tedy zatraceně divně, na to si nezvyknu.
Děd mžourá a pak chvíli zůstává v údivu: "Nech mojí vnučku na pokoji, parchante!"
"Já jsem - vnučka - je to složitý, nikdo jiný neví jak na tom jsem, tak zkus tak neřvat, táta s mámou nic nevědi, a bude lepší když to tak zůstane." Plynule přechází do hlasitého šepotu: "Nejsem to, na co na pohled vypadám, třeba jako jistý Didinos Borwald známý též v jistých kruzích jako Koltort."
Děd málem zakřičel, ale na poslední chvíli ztišil na úroveň šeptání: "Tyhle jména už nikdy nevyslovuj! Podvrženče!"
"Nadávej mi jak se ti zlíbí - já si - tohle - nevybral, prostě jsem tak skončil. Vůbec bych se ti neodhalil kdyby to nebylo vážný, tak, kurva, poslouchej - místní podsvětí chce nějak udeřit na tuhle rodinu - nevím jak ani kdy, otec asi je v tom obchodování dobrej, tak ho chtěj okrást, vydírat, unést, nebo kdo ví co, ale fakt je, že se při tom nezastevěj ani před vraždou. Snažil jsem se rodinu chránit, ale já se v podsvětí nevyznám."
"Sice nevím, proč bych ti měl věřit, podvrženče, ale i kdyby jo, tak si s tím za mnou šel zbytečně - už to mám skoro spočítaný, sám si ani nedojdu dolu na hajzl, " podíval se na vedle postele stojící plný nočník, "natož abych běhal po střechách."
"S tím si myslím, bych mohl pomoct..."
"Cha! Teď kecáš, přepočítal ses, podvrženče. Myslíš, že jsem nezkusil tucet léčitelů, i čarodějů, mastičkářů? Jmění jsem jim nabízel! Žádnej mě toho nedokázal zbavit!"
"Já mám jiné postupy. Není to magie, ale dokážu orgány přimět dělat neuvěřitelné věci. Ten jed v tobě je magicky odolnej, a tak, ale pokud by zmizel, tak by tvému tělu vlastně nic nebránilo se vzpamatovat."
"Hmmm, jestli jsi zvládl zjistit tohle všechno z mojí hlavy, tak bych tě možná měl nechat zkusit to, ale stále ti nevěřím a jestli budu mít pocit, že děláš něco jinýho..."
"Dobře, pustím se tedy do toho, věřím, že to zvládnu. Pokud při tom upadnu do bezvědomí, jsem nejspíše hotov, vrať mne pak prosím, kde bych měl být."