21. Pryč

Bylo po všem. Dáda zahodil kámen, sehnul se k Andulce a opatrně ji zdvihl.
„Vstávej, zrádkyně!“ vzlyknul. „Snad jsi nenatáhla brka!?“
Andulka pohnula hlavou a nadzdvihla víčko: „To by sis přece přál?!“
Zavrtěl skloněnou hlavou a pohladil ji po peří.
Pokusila se postavit na rozklepané pařátky. Levé křídlo měla nepřirozeně zmuchlané.
„Měl jsi pravdu,“ pípla. „Příště se budu držet zpátky.“
„Nemusíš!“ mávl rukou za sebe. „Na to máme jiné expertky!“
Mari pohodila hlavou a vykročila ze stínu.
„Proč jsi nám nepomohla?!“
„Nemůžu!“ sklopila oči.
„Šlo o život!“
„Nikdy! Ani když pláčou, plazí se po zemi a rvou si vlasy.“
„Když umírají a prosí? Prosím tě, nevyprávěj mi tu pohádky, vždyť jsi bohyně!“
„Pomáhání nemám v popisu práce,“ odsekla.
Za zády se jim ozvalo další soví zahoukání. Trhli sebou.
Ze tmy se vynořil Tomek s náručí plnou knih. Za ním klopýtal zpocený Miki.
„Tak počkat?!“ Knihy s rachotem dopadly na zem. „Je nás tu o jednoho víc?!“
„O jednu!“ Miki vyvalil oči. „Kdo je to?“
Dáda se ušklíbnul: „V popisu práce má psáno bohyně.“
„Živoucí bohyně!“ upřesnila Mari a zamračila se.
V tu chvíli ji Tomek poznal: „Holka, co trucuje i na obraze?“
„Nafrněná sobecká slečinka, která nikoho nenechá jezdit na svém kolotoči?“ Miki na ni namířil ukradeným zlatým chocholem.
„Ta, která pro nikoho nehne prstem,“ doplnil Dáda.
Andulka mávla zdravým křídlem: „Ta holka je hotový poklad. Bereme ji, než na nás poštve lidi!“

Tomek vybral jednu ze zachráněných knih. Vypadala staře a krásně voněla. Pohladil zašlé stránky a zavřel oči. Papír mu začal tiše šeptat. Škubnul.
„To nesmíš,“ Mari popošla blíž. „Nemůžeš ničit knihy!“
Vytrhnul další stránky.
„Nevíš, co v ní je! Modlitby, sliby, proroctví… Přestaň!“
„Nemá peří a není živá,“ strčil jí zničenou knihu přímo před obličej. „Lituješ jí tak moc, že jí pomůžeš?“
„To nemám v popisu…“ rozplakala se.
Miki zavrtěl hlavou. Dáda ohrnul nos a obrátil se na Tomka: „Další křídla?“
„Příliš riskantní. Přes město se k moři nedostaneme!“
Usmál se. Vytržené listy popsané v dávno zapomenutém jazyce vyletěly do vzduchu a poskládaly se do nového tvaru. Do noci zazářil nečitelný vzkaz:

Z pěny vln moře rozbouřeného, zjeví se piráti zelení a nezkušení. Opeřenec v bolestech zhroutí se spolu s hvězdami. Páv k pávu posléze pak sedne a bratři tři osud ostrova opačným směrem roztočí.

Písmena zhasla. Nad hlavami se jim zhmotnila vzducholoď.