18 Horečky sobotních nocí I

"Pane! Podporučík Ssorga Whaemscord právě zmizel z lodi," hlásí nejistým hlasem praporčík Ba-Enlil od bezpečnostního monitoru.
"Jakže? Jakým způsobem?," vstává kapitán Hazzagar z křesla a za chvíli kouká praporčíkovi přes rameno.
"Nevím, a nelze se s ním spojit."
"Lodi, pohotovost! Vy, jaká byla poslední zaznamenaná poloha podporučíka Whaemscorda?"
"V jeho kajutě, pane."
"Pošlete tam neprodleně bezpečnostní tým!"

Čtyři bezpečáci rychle, ale obezřetně postupují chodbou ke kajutě na 4. palubě.
Jeden má pro jistotu v ruce aktivovaný blaster.
Druhý monitoruje situaci taktickým scannerem.
Rozestavení kolem dveří.
Scanner hlásí, nikdo uvnitř kajuty.
"Lodi, požaduji nouzové otevření dveří," zadává povel velitel týmu a do konzole vyťukává osobní bezpečnostní kód.
Pruh světla vyšlehne dovnitř.
"Lodi, plné osvětlení v kajutě 4G!"
V kajutě panuje mírný nepořádek.
Na posteli se rýsuje postava přikrytá dekou.
Tým vstupuje.
Scanner namířený přímo na postavu na posteli hlásí prázdný prostor.
Postava se hýbe.
Ten s blasterem míří.
Postava otáčí hlavu, mžourá, náhle třeští oči a urychleně vstává do sedu.
"Nehýbat! Zůstaňte kde jste!"
Postava na posteli vypadá jako podporučík Whaemscord.
Jeden člen týmu se dotkl jeho ramene.
"Co se tady děje, proč jste vpadli do mé kajuty?" vzpamatovává se podporučík Ssorga.
Scanner vyluzuje tiché píp.
Z konzole velitele týmu se ozývá: "Lodní senzory podporučíka Whaemscorda opět registrují."

***

Dveře na ošetřovnu se otevírají tiše.
Komandér Essaga vchází ještě tišeji, to on velmi dobře umí.
Zří doktora s úsměvem na tváři, oči zavřené, pohupovat se na židli za průsvitnou stěnou své pracovny.
Doktore, doktore. Tohle není fajn.
Máš štěstí, že mi tvoje lajdáctví zrovna přijde vhod, a je tu zrovna tolik důležitějších starostí...
Pár kroků ke stěně tvořené přihrádkami s rozličnými zásobami.
Pohled na konzoli v ruce, kde svítí umístění jedné konkrétní položky.
Kód pro nadřazené bezpečnostní obejití zámku.
Ruka přidrží šuplík, který vydá jen tiché ššš - bez klapnutí.
Rychlé vyjmutí krystalu.
Pomalé zasunutí přihrádky zpět.
Kliknutí na konzoli, kde se pod připraveným tlačítkem skrývá podprogram, který vymaže položku ze seznamu dnešního výdeje na ošetřovně.
Za pár vteřin je Essaga venku, aniž by si někdo něčeho všiml.

Tak a jsem tady.
Zatraceně.
Jak mě se do toho nechce. Kdyby tak byla jiná možnost.
Před kajutou Profesorky stojí již deset vteřin (věčnost!).
Naštěstí chodbou nikdo nejde.
Konečně tiskne tlačítko zvonku.
Další čekání!
Přenáší váhu z nohy na nohu.
Konečně se dveře otevírají.
Ve dveřích stojí Profesorka v prakticky průhledné noční košili, či županu.
Kajuta za ní působí - až nepřirozeně - obyčejně, jakoby v ní ani nebydlela celou tu dobu.
Tohle tedy moc nepomohlo.
Snaží se v puse zformulovat vhodná slova.
"Raději pojďte dovnitř, než si někdo všimne," pronáší jakoby nic a ukročí.
Krok do kajuty a dveře se zavírají.
"Jdu za vámi..."
"Chcete mne o něco požádat, ano, očekávala jsem to."
Vážně to ví? A co ještě dalšího?
"Ano, potřeboval bych... Rád bych ověřil..."
"To mi nemusíte vysvětlovat. Vzal jste si s sebou nějakou přepravku?"
"Nenapadlo mě to."
"A jak jste si to představoval, že s ním v podpaží budete přeskakovat od rohu k rohu, nebo ze stínu do stínu?"
"Asi by spíše bylo vhodné nějaké odpovídající zavazadlo - podle velikosti."
"Vytvaruji vám takové do podoby kontejneru na materiál, všimla jsem si jaké na lodi používáte, nepůjde o nic obtížného."
To jde až podezřele snadno. Jaký zájem na tom má? Konečně, když ví co chci udělat, proč to již nezkusila sama?
"Stejně je tu riziko, že se prozradí zvukem."
"Nebojte se komandére, bude tichý jako myška - tedy až do chvíle... Spoléhám na vás, že to učiníte humánně. Mám je kvůli obětinám, ale to neznamená, že mi nezáleží na tom, co se s nimi bude dít - dokud žijí."

Ve své kajutě Digmall Essaga pokládá kufřík, připomínající na lodi používané střední materiálové kontejnery, na zem.
Cvaknutí otevíracího mechanismu.
Z otevřené přepravky opatrně vylézá pomenší psík.
Snažit se to zařadit k nějaké rase asi nebude mít smysl.
A co teď. Jak na věc?
Tohle jsem si měl též pomyslet dříve.
Rozhlíží se po kajutě.
Blaster se sníženou energií? Lodní senzory by zaznamenali výstřel. Obcházet to už by bylo příliš...
Vzpomíná na taktický nůž, který má v přihrádce nočního stolku.
Je ostrý, středně dlouhý a zlověstně zubatý.
S ním v ruce chytá zvíře za prostý kožený obojek.
Tréning likvidace útočícího psa obvykle předpokládá většího a těžšího útočníka, který se navíc na mě tak smutně nekouká...
Bodá.
Ozve se sotva znatelné kníknutí.
Krvavá skvrna se zvětšuje na připraveném obalu od slavnostní uniformy (je snadno omyvatelný).
Teď počkat.
Půl hodiny trvá dodělat resty v administrativě.
Moc brzy.
Magické teorie nejsou můj obor. Ale jestli na Odrii je limit na uživení 24 hodin, bylo by asi možné, že jinde může být limit kratší, anebo taková akce vůbec není možná, co já vím.
Platí ale, že zvíře, člověk, nebo třeba drak - na limitu nic nemění.
Pro jistotu počkám ještě 210 minut.
Kontroluje chladnoucí tělo psíka.
Vyhledá v databázi praktické informaci o oživování, alespoň si rozšíří znalosti.
Pár set stránek dál je čas tak akorát.
Jestli to chápu správně, tak jediné, co by pokus mohlo znevěrohodnit by bylo, kdyby ten pes měl sebevražedné tendence...
Zakleká.
Vyndavá krystal a aktivuje jej.
Krystal zasvítí.
Psík hrabe packami.
Kňuče se snaží postavit.

***

V černé prázdnotě poblíž lodi se rozzářilo jasné světlo.
Po záblesku trvajícím několik vteřin se na tom místě zformovalo cosi jako vír pableskující ve viditelném spektru převážně zeleně a fialově.
Podívaná zaujala většinu posádky.
Většina přitom nevidí to, co osazenstvo vědecké laboratoře, kde vzduchem létají grafy, tabulky a průměty znázorňující všechna myslitelná spektra pozorovaných energií, překřížené, kroužící a trhající se siločáry.,.
"Máme stabilní trhlinu v časoprostoru," hlásí podporučík Djengassi.
Laboratoří se šíří radostné poklepávání a umírněný optimismus.
"Kdo očekával katastrofu, bude po dnešku zklamán," přidala se Immoni, "tohoto tygra máme pod kontrolou. Můžeme trhlinu zvětšit, anebo úplně uzavřít. Sonda je připravena k nasazení," poklepala na kovovou konstrukci zaujímající většinu pracovního stolu, "takže nás čeká ta, pro některé, nejzajímavější část experimentu. Budeme muset nějak zmírnit ty gamma T a L výtrysky a trochu mne znepokojují ty delta variance, na to je ale zatím čas. Takže zpět k práci. Na oslavy bude čas až na zpáteční cestě!"

Covelax s posádkou tří se pomalu šourá na pozici vypočítanou při plánování experimentu.
Na vzdálenost dvaceti kilometrů je trhlina v prostoru prostým okem stěží viditelná i proti temnému pozadí neosvětlené strany planety nedaleko.
Mají jasně rozdělené funkce. Pilot se stará jen o řízení a manévrování. Podporučík Azrahorm Djengassi ovládá přístroje modulu a má předepsaný postup, jak má anomálii ozařovat a na co dávat pozor.
Loďmistr Calamba Ah-Ro má na starosti sondu, momentálně připoutanou na zádi modulu, její hlavní úkol má teprve přijít.
Zdá se, že vše jde podle plánu.
Modul má stále spojení s lodí.
Údaje z něj pozorují v hlavní vědecké laboratoři.
Kanál je otevřený i na můstek.
Modul emituje exotická záření s cílem stabilizovat trhlinu a potlačit její záření, které by nejspíše zničilo sondu, pokud by se jí pokoušela proletět.
Kotarno z větší dálky již vyzkoušelo různé postupy a zdá se, že objevili metodu, která k omezení gamma T docela dobře vede.
Potlačení gamma L by měl zajistit Covelax bombardováním vysokofrekvenčním sigma R v sevřeném svazku z poměrně značné blízkosti.
Funguje to.
Ze začátku.
Gamma L emise mizí na stěží detekovatelné hodnoty.
V mžiku oka se něco stalo.
V laboratoři i na můstku si na zvětšeném zobrazení všimli změny barvy. To co bylo fialové, zmodralo.
Siločáry se propletly a zavířily.
V laboratoři i v modulu se rozeřval alarm.

Covelax vplouvá do hangáru nepravidelně, cukavě.
Jakoby to samotné nestačilo, dým vycházející z motorů a podivné skvrny na plášti dosvědčují, že zde tady rozhodně není vše v pořádku.
Dálkové ovládání modulu hlásí chyby v polovině systémů. Jedním z těch, co vypadl je i komunikace. Než zkolaboval, přenášel z kabiny jen nelidský řev.
Na ploše čeká Komandér Immoni se třemi vědci, je tu doktor a jeho asistentka, i kapitán přišel osobně zkontrolovat situaci.
Technici stojí opodál, jejich čas přijde později.
Dveře modulu je nutno otevřít příkazem kapitána.
Hned za nimi se na podlaze svíjí sípající Ah-Ro. Krvácí ze všech tělesných otvorů, i míst, kde normálně otvory nejsou. Ruce v hrozivé křeči zatnuté jako drápy do vlastních stehen.
Za ní se na podlaze třese cosi, co připomíná krvavou skvrnu ve tvaru člověka. Obličej zbavený kůže, bez víček, připomíná zombii. Na stěnách a ovládacích panelech kolem jsou zkrvavené chomáče vlasů.
Nejdále v modulu leží v bezvědomí pilot.
Doktor vbíhá dovnitř, mediscanner v ruce, sklání se postupně nad všemi: "Všechni tři musí okamžitě na ošetřovnu!" Těm při vědomí ihned píchá maximální dávku analgetik.
"Jak jsou na tom?" zahřmí hlas kapitána.
"Zranění odpovídají masivnímu zásahu lambda radiací. Snad se mi podaří zachránit alespoň někoho z nich."
"Zachraňte je za každou cenu, jsou to cenní členové mého týmu," přidává se Immoni.
Kapitán se obrací k vědkyni: "Je čas zpomalit a přehodnotit vaše postupy. Vlna radiace zasáhla celou loď..."
"V míře, která sotva způsobila nějaké potíže. Tohle jsme nepředpokládali, ano, příště to vezmeme v úvahu, ale teď naopak musíme pokračovat!"
"Stala se vážná nehoda. Nezajímá mě, v jaké jste fázi. Chci detailní zprávu, co se stalo, a jak tomu příště předejdete, jinak další postup zakazuji."
"Ale to... Ano, pane," výhrůžný výraz kapitána nepřipouští diskusi.