Zpověď zlomeného

[„Tohle fakt není možný,“] fňukal Simbacca do přítmí jídelny, takže to znělo, jako by tam brečelo nakopnuté kotě, [„já už to dál nezvládnu. To by nezvládl nikdo, rozumíš mi? Rozumíš, já vím. Vždyť ty nejlíp víš, čeho je ta ženská schopná, sám toho musíš snášet ještě víc než já. Měli bychom s ní něco udělat, chápeš, než nás odrovná, jednoho jako druhýho. Já ji mám rád, ale takhle to dál nejde. Můžu se o tebe opřít, žejo?“]
Na druhé straně jídelny, u stolu mistrů, se odehrávala podstatně kratší konverzace.
[„Proč si Simbacca povídá s drtičem odpadků?“]
„Připálila jsem mu šopák.“