Snad se dá pochopit i bez znalosti fandomu... (Pro vysvětlení možná jen dodám, že v příběhu vystupují pouze samí hlodavci.)
„Podívej, Mirrin, Tucka organizuje koncert jakési zahraniční hvězdy.“ Hermux podával své přítelkyni článek z bulvárních novin Denní Hlod. „Říká si Koypus a vypadá… řekněme hodně extravagantně.“
„Koypus? Není to něco sprostého?“ zamumlala Mirrin a prohlížela si obrázek. Zírala na ni nutrie s rozcuchanou, černě nabarvenou srstí, z níž jako reflektory svítily oranžové zuby, a otrněným nátlapníkem. Vzhlédla. „Nezajdeme tam?“
„Cože? Myslíš, že hudba někoho takového bude poslouchatelná?“ Mimoděk si vzpomněl na spojení „potkani s kvičením omezeným“, které kdysi někde viděl.
„Asi ne. Ale koneckonců jsem malířka, která zobrazuje příšery ze tmy své duše. Měla bych mít pochopení pro... nepochopitelné umělce.“
Vím, že fandom asi nikdo nezná, ale úplně se mi nabízel. Kdysi jsem o první knize série napsala článek do čtenářského deníku, takže kdybyste se s ní někdo chtěl seznámit, můžete tak učinit třeba právě tam (http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/michael-hoeye/cas-ani-mys-neza...). A zcela určitě ji doporučuji k přečtení, je to taková oddechová fantasy na dny, kdy už člověk sotva leze.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Fandom znám, četla jsem první
Wee-wees
Fandom znám, četla jsem první dvě knížky. A nejsem tady určitě sama, minimálně o jedné s pruhovaným ocáskem taky vím, že to četla. :)