Nechápu, tudíž umění

Ticho v galerii bylo rušeno, ale vlastně spíš prohlubováno, jen šepotem.
„To bude nesouhlas se současnou politikou," navrhne první.
„Já bych to viděl na křik lidské duše v konformní společnosti," namítne druhý.
„Mýlíte se, dílo připomíná ohroženost vyzy veliké," opraví je třetí.
První zasténá radostí z náhlého prozření.
Druhý jen zavrtí hlavou: „Stejně nechápu proč by to tam někdo strkal."
Ostatní se na něj jen pohoršeně podívají, polévka v šampusce je přeci dokonalá alegorie.
„O bože, co má být tohle?"
„Tak rozpatlané."
„Absurdita až bije do očí..."
„Takhle přece noční obloha nevypadá. Ty žluté koule? Ta chaluha tam vlevo?"
„Trapné."