Osud

Kráčím údolím, prodírám se lesy, běhám po vodě, brodím se pouští… jsem na cestách dny, roky ba i epochy – sám už nevím.
Zdravím se se vším a všemi, jako bychom byli staří známí. Na nikoho nezapomenu. Milují mě a nenávidí zároveň.
Nespím, nemívám sny, ale rozdávám je druhým.
Zřídkakdy se zastavím na místě déle než na pár hodin.
Byl jsem všude, ale jedno místo nikdy nevypadá stejně, byť ho navštívíte třeba stokrát.
Někteří mě vycítí a snaží se přede mnou prchnout.
Ale neujdou daleko.
„Osudu neutečeš,“ říkávám vždy a chtě nechtě jim do vínku vhodím balíček života - Ať je jakýkoliv.