Ruce a oči

Žil v okovech, v kobce, ve tmě.
Zdávalo se mu, že znovu svírá zdobený jílec dýky, kterou uchopil jenom ze zvědavosti. Padla mu do ruky, jako by byla stvořena pro něj. Dokonale tvarovaná.
Tak jako jeho paklíče.
Nikdy nenosil zbraň, nikdy nebyl polapen.
Jen jednou. S dýkou v ruce.
V Paláci.
Pár kroků od komnat panovníka.
Po roce dostal celu. Knihy. Výhled do vězeňské zahrady. Těšil se z tvarů oblázků, listů, motýlích křídel. Z dokonalosti stvoření, která byla očím na čas odepřena.
Ruce zapomínaly.
Byl si jist, že jeho lupičský život skončil.
A ten druhý také.
Vévodovo rozhodnutí ho zaskočilo.