Touha, pro kterou se ženeš za něčím, co nedoženeš

Velení nech na mě, řekl ten muž dámě,
a ta žena slepě kráčí, přes kameny, přes bodláčí.
Vůně vábí její smysly, proč teď myslet na nesmysly?!
Nebezpečí nevnímá, v myšlenkách jen rozjímá
kdy uvidí milou tvář... On přec není pletichář!
K ňadrům tiskne symbol víry, vyvedena zcela z míry,
když tu náhle klopýtá o čertovská kopyta.
Úsměv čerstvě povadlý, v moci ďábla milý dlí.
Za úplňku na hřbitově tancuje na čerstvém rově.
Od soumraku do svítání po své milé dál se shání.
Střez se, dívko, toho muže, řeči voní jako růže.
Krásný květ, však stonek s trny, lépe býti opatrný.