Ten muž je zvíře!

Dostával vlčí hlad, když viděl nějakou pěknou kost. Balil je na svojí lví hřívu havraních vlasů. Když nepomáhaly psí oči, zkoušel se aspoň pyšnit cizím peřím. Nejradši měl kočičky s ostrými drápky a šelmovským pohledem a plaché laně. Přesto chodil spát se slepicemi a přátelé ho pak nazývali chlípným kozlem. Na svoje úlovky byl pyšný jako páv, nebyl přece žádná stádní ovce, ale pořádné nenažrané prase. Po ránu pak měl obvykle zaječí úmysly. Na svoje lovy nosil dvojí kůži, hroší, když ho odmítaly a husí, když mu podléhaly. S ním se nikdo ve své kůži necítil– chyběla mu totiž lidskost.