Vzbudil mě matčin křik: "Vstávej! Běž do stáje a zapřáhni osla!" Udiveně jsem se posadila na posteli, mladší bratr brečel, máma sbírala nejnutnější oblečení, pár šperků a nějaké peníze. Venku stál rozzuřený dav vesničanů.
Už ani nevím, jak se mi podařilo připravit vůz, nasednout do něj. Nevím, jak jsme tím davem projeli. Nevím, jak jsme se dostali na hranice.
Jediné, co už si potom pamatuji, byli jen německy mluvící lidé.
Ptala jsem se proč? Proč kvůli tyranovi, jehož podpisy neznamenaly nic, muselo opustit své domovy čtyři sta padesát tisíc Němců. Nevěděla jsem.
Teď už vím. Protože smlouvy se mají dodržovat
Víte, loni o prázdninách, které jsme trávili (mimo jiné) také na chatě, k nám přišla zajímavá návštěva. Byl to jakýsi Dán s Polkou. V chatě totiž, než ji koupil od státu náš dědeček, bydlela babička tohoto Dána, Němka. Po válce ji odsunuli a tento pár sem cestoval až z Helsinek. Prohlíželi si starý sál a kumbál a také si všechno vyfotili. Pak dali mámě vizitku a odjeli. Tím to skončilo... Možná, že se tento "příběh" ale opravdu odehrál.
P.S. Nevím, jak to bylo s odsunem Němců ze Sudet, neznám nikoho, kdo by ho zažil. Možná, že všechno probíhalo v klidu, v rozmezí půl roku, pod dohledem policie. Ale myslím, že dav opojený vítězstvím mohl několik rodin takto vyhnat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Bylo něco, čemu se říkalo
Blanca
Bylo něco, čemu se říkalo "divoký odsun", takže ano, to co píšeš se klidně stát mohlo. Jedna z těch kapitol historie, ve kterých není úplně čím se pyšnit.
Moc hezká povídka.
Kilián
Moc hezká povídka.
Hezké
Doktor
Já jsem chtěl původně psát na tohle téma o tom, jak se Ukrajina vzdala jaderných zbraní za záruku územní celistvosti, ale nedovedl jsem si představit, jak to vměstnat do sta slov i s pointou...
Tak tohle je moc dobré a... a
Terda
Tak tohle je moc dobré a... a vlastně nevím co víc říct. Jen mi z toho je smutno.