Chci uvěřit

Kromě hlasu, uzavírajícího první přednášku roku, bylo v posluchárně ticho. Takové, že byl slyšet tlukot všech tří set padesáti srdcí.
"Takže, ať zaměříte teleskop kamkoli, na jakkoli malý kousek oblohy, nejspíš uvidíte tmu. Stačí ale obraz zvětšit, zaostřit a v tom, co vypadalo jako prázdnota, uvidíte galaxie, hvězdy a jejich soustavy," odmlčel se a stiskl tlačítko.
Na promítacím plátně se zaostřil obraz, nejprve na nicotu, potom na galaxii, její rameno a šedesát světelných let širokou soustavu.
"Například tato planeta má prokazatelně příliš mnoho dusíku a kyslíku v atmosféře. Přesto třeba i na ní je život, třeba nejsme ve vesmíru sami."