Kruh

Jé, ta zeď vypadá jako porostlá polštáři!
Zrak sklouzne na předmět, který svírá v rukou.
*-*
Přicházela domů a potkávala nepřirozené množství lidí. Oko zachytilo záblesk povědomé látky. Zarazila se. Ten klobouk neměl být zachycený na bříze. Měl sedět na hlavě plyšového psa v ložnici rodičů. Mami? Tati?
Nos rozpoznal závan kouře a ve vzduchu visel prach. Oči se široce rozevřely. Běž!
V uších zavibroval vítr ženoucí se místy, kudy nikdy nevanul. A v mozku konečně přeskočila kolečka.
„Ne! Prosím! Nééé!“ Výkřik rezonuje v obou realitách.
Odhodí odrbaný klobouk. Začne se kývat.
Usnout… Nemyslet!
*-*
Jé, ta zeď vypadá jako porostlá polštáři!