Viděl ho, jak dřepí u silnice a něco se zájmem pozoruje. Přešel blíž, čapl si vedle něj a spatřil obří páchnoucí kouli.
„Co je to?“
„Koule hovnivála, je ohromná, viď?“
Vzrušeně přikývl.
„Víš, že každý brouk má svou vlastní hroudu, kterou si válí před sebou?“ poučoval ho. „Říká se, že se dokonce dědí z pokolení na pokolení, jak zajímavé.“
„Takže je to vlastně taková rodná hrouda,“ podotkl fascinovaně.
Trapnost situace a nehorázný omyl jim došel ve chvíli, kdy jim průvodce domlouval, aby se už přestali dívat na to lví lejno a šli si raději vyslechnout vyprávění o putování afrických slonů.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit