Zvedl pohled k té, která ho zde tak vyčítavě přivítala. Jako kdyby se mohl během pádu zastavit a laskavě zaklepat na okvětní lístek, jestli se k ní může propadnout. Jakmile ji však spatřil, slova mu uvízla v krku. S pootevřenými ústy hleděl na dokonale éterickou bytost. Kdyby mu řekla, že je anděl, uvěřil by jí to.
Její bledá pokožka působila až průsvitným dojmem. Zlaté vlasy se jí vlnily přes odhalená záda a šaty měla lehké a rozevláté jak kdyby byly utkané z pavučin. A navíc tak omamně voněla...
Zatočila se mu hlava.
„Nemusíš mi nic vysvětlovat,“ usmála se, „jen poslouchej.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit