Vlastně celkem přátelský

Prázdný temný byt. Děsivé místo. Schovala se pod deku.
„Já se bojím,“ špitla.
„Já taky,“ špitl Strach.
„Žertuješ?“ odpověděla podrážděně.
„To bych si nedovolil.“
„Čeho se asi tak můžeš bát?“
„Já nevím.“ Strach pokrčil rameny. „Musí to mít nějaký racionální důvod?“
„Co já vím, já nejsem Strach.“
„Hele, já si to taky nevymyslel.“
„No a proč tu seš?“
„Asi protože se bojíš, hloupá.“
„A budeš tu, i když se bát nebudu?“
„Hmm… Myslím, že jo. Ale nejspíš budu převlečený za rozumnou opatrnost.“
„Aha. A nepůjdeme teda radši dělat něco užitečného?“
„Užitečného? To je nuda! Co bys řekla na partičku šachů?“