Mávnutí křídly

Litinový orel na  sloupu uprostřed kavárny rozpíná letky. Žena kontroluje mobil a zvedá se. „Musíme pro Filipa.“

Holčička si mne oči. „Nebo tam zkamení.“

„Tohle neříkej,“ žena rychle sbírá věci ze stolku. 

„Táta už je,“ nenechává se malá umlčet.

„Markétko,“ maminka najednou zpomaluje. „Už jsi dost velká, abys poznala, co je skutečnost a co si vymýšlíš.“

„Už mě nemá rád,“ slzy se hromadí v koutcích. „Filipa má radši.“ Tečou.

„Kočičko moje,“ splývají dohromady. „Táta má teď moc práce. Chlapi se prostě baví jinak.“

„Zase pohádky?“ 

„Pojď už,“ žena bere holčičku za ruku. 

V rudém slunci nad Petřínem Markétka nevrhá stín.