Rozklad

Probudil se do šera. Skrz špinavá, rozpraskaná skla zimní zahrady se plížilo denní světlo spolu s divokými šlahouny vistárie. Černé hrozny sametových květů visely k zemi. Můry spaly.

Metoděj vyskočil a hubenou rukou zatřásl s nejbližší větví: „Vstávejte! Všechno se rozpadá. Líbí se vám to?“ 

Křídla souhlasně zakmitala.

Vyrazil na obhlídku.

Vila byla tichá. Okenní rámy zpuchřely, skla se vysypala. Podlahy trouchnivěly a zešedlá omítka opadávala po hrstech. V koutech opuštěných místností se choulily hromady zetlelého listí. Život se vytratil.

Metoděj pohladil holé zdi a uvolnil se: „Přesně tak jsem to chtěl! Tady už ani nejsilnější sluneční paprsky nikoho nevzbudí.“