V peří

Spacák vzlyky neutlumí. Marta probrečela polovinu noci. Možná celou, nevím, občas jsem i spala. Na utěšování máme Ritu. 

„On už není tvoje starost!“ Ten, jehož jméno nevyslovujeme. Pořád to bolí. „Poradí si. Důležitá jsi ty!“ Kafemlejnek s funkcí chlácholení. Co se rozešli, jedeme stejnou smyčku. 

„Konečně máš čas pro sebe!“ Usmívám se. Rita prodává svůj sen. I ten další. „Celej svět je plnej úžasnejch chlapů.“ 

To je moc i na Martu. „O princi sníš ty,“ škytá. „Já jsem na tyhle radovánky stará.“ 

Na pryčně to šustí. Ruce v péřovce lezou z pytle a obemykají druhou mumii. Kurnik.

Mne políbí slunce.