Mohla bych ukrást třeba poezii

Mohla bych ukrást třeba poezii,
když otvírám zámky i staré hrady.
Jak šibal podvody jen žiji,
zato však s vyznáním si nevím rady.

Potkáváme se vždycky v jiném světě.
Ten seznam míst je zcela nahodilý:
v podsvětí, kavárně, na planetě.
Pouhý stisk ruky na kratičkou chvíli.

Paruky, masky střídám den co den,
ztracená v labyrintu, věčných zdech.
Kéž jednou vyvedou mě ven
hřejivé otisky na prstech.

Tu prosbu šeptám víc než dost:
Ať se ze snů stane skutečnost.