Sonet Zeměploše

Když hrozí mi, že budu tíhou zbořen
problémů, co jeden za druhým se přibývati zdají,
vejdu ve svět, z jehož krásy lidský dech se tají,
a jenž je z pera Mistra stvořen.

Ten svět je plochý, v širý vesmír vnořen,
a ač nemožný on zdá se jak ve středu, tak i na okraji,
je plný fantastických tvorů, lidí, čarodějek, hrdinů i bájí,
a k tomu všemu s vtipem, jenž pro mě stále nepokořen.

Když jsem v tom světě, moje duše jásá,
(a může hrdinou mým býti kterýkoli),
vždy tělo mé se smíchem hned natřásá.

Já cítím, jak se smutek ze mě střásá.
Ten svět je lékem na všechny mé boly,
Zeměplocha, mé duše, srdce spása.