V nouzi neznáš bratra

Žili, byli, dva kamarádi. Vlk byl ten silnější a dokázal oba dva ochránit proti nepřátelům. Zajíc však byl mazanější a díky němu mnohdy dokázali uniknout z nastražených léček. Společně se jim dařilo a žádné jiné zvíře v celém lese se nemělo tak dobře.
Přešlo léto, minul podzim a přišla zima. Byla mimořádně krutá a dlouhá a zásoby už dávno došly.
Vlk a Zajíc se krčili v zaváté noře.
„Jsem rád Vlku, že máme jeden druhého. Co bychom si teď počali sami. Cítím, že naše přátelství přetrvá na věky.“
Vlk se jen mlsně olíznul.
„Víš Zajíci, jen strýček hlad je věčný.“