Po celá léta stála tam na kopci. Majestátní, dalo by se říct svým způsobem magická, snad i přísná, ale jistě s vždycky otevřenou náručí. Celé generace dětí se v ní učilo ty nejzákladnější poznatky o světe, které potřebovaly do života.
Jenže pak si město, kde se nacházela usmyslelo, že škola je moc stará. Nechali postavit novou moderní budovu s moderním vybavením a starou, překrásnou stavbu uzavřeli. A nechali chátrat.
Stařenka naposledy pohladí starou zeď. A znova se usměje, pod tím návalem vzpomínek. "Byly to krásné časy, holka." Poté se otočí a odchází.
O pár hodin později začíná demolice staré školy.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit