Docela jako kouzlo

„Vy jste zámečník?“ zeptala se rozčepýřená holčička po skončení prohlídky.
„Ne, já jsem kastelán.“
To ji zmátlo. „Ale staráte se přece o tenhle zámek, ne? Tak byste měl být zámečník!“
Blahosklonně se usmál (první chyba).
„Zámečník se stará o zámky ve dveřích. O zámky a hrady se starají kasteláni.“
„Ale neměli by se kastelání starat spíš o kostely?“
Zasmál se (druhá chyba), a pak to dorazil úplně, protože pronesl tu větu:
„To pochopíš, až budeš starší.“
Vrhla po něm znechucený pohled a zmizela.
Toho dne nefungoval žádný zámek, který se pokusil otevřít. Bylo to docela jistě jen náhoda.
Jenom náhoda.