Poslední bonbónek

Najednou si to uvědomil. Umíral. V teprve osmačtyřiceti letech ho dohnaly jeho hříchy. Infarkt. Vzpomínal na své rodiče a kamarády. Na ženu, která ho opustila. A na svůj poslední bonbónek.
Pořád ho cítil na jazyku. Tuhou čokoládovou krustu na povrchu, do které nedočkavě zabořil zuby. Pak vrstvu krému, jemného, karamelového. Hladil ho po jazyku tak láskyplně, že pociťoval přímo fyzickou rozkoš. A nakonec oříšek. Ta malá tvrdá kulička, mírně nasáklá chutí krému. Rozžvýkal ho a polkl. Rozhlédl se okolo po prázdných obalech od bonboniér. Srdce mu bilo vzrušením. Bylo to tak nádherné.
Z očí mu vyklouzly slzy. Ještě nechtěl umírat.