Život na panství pokračoval dál. Georgeta, nová služka, si pomalu zvykala, ale Iorghu měl stále pocit, že je z domu nesvá.
Když jí jednoho večera donesl do kuchyně dříví na zátop, zeptal se jí, čeho se bojí. Překvapilo ho, když odpověděla, že má strach, aby nedopadla jako předchozí služka.
Nabídl jí, že jí opatří zámek k její komůrce, aby aspoň v noci měla pocit bezpečí.
Když jí podával zámek s klíčem, který opatřil dole ve vesnici, upřela na něj své krásné černé oči a poděkovala. Iorghu poprvé od doby, kdy se mu začaly zdát ty podivné sny, zapomněl na Crinu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc pěkné.
Aplír
Moc pěkné.
Děkuji
Saphira
Děkuji
Mě by to teda nepřekvapilo :-
Aries
Mě by to teda nepřekvapilo :-)
ale jinak je to pěkné. Nějak si tam pořád představuju kamenné zdi a krby a tak, i když v Rumunsku by asi měly být spíš ze dřeva? Nejsem si jistá
Popravdě vůbec netuším... ale
Saphira
Popravdě vůbec netuším... ale taky si to představuji s kameny :) Reálie budu řešit, až to budu psát jako normální příběh, prozatím si snad vystačím bez nich :)
A kde je vlastně Crina? Nebo
Smrtijedka
A kde je vlastně Crina? Nebo mi něco uniklo? :)
No, ono je to komplikovanější
Saphira
No, ono je to komplikovanější... příběh má totiž dvě linie, jednu z přítomnosti a druhou snovou/vzpomínkovou. V první Crina už není, v té druhé ano... :)Vlastně se v příběhu objevuje jen skrze Iorghovy sny.
Aha, tak tohle mi uniklo! :)
Smrtijedka
Aha, tak tohle mi uniklo! :) Díky za vysvětlení.
*stále čte*
Dangerous
*stále čte*