Host k večeři

Stíny se prohloubily. Přes trávník přeběhla postava. Přikrčila se ke zdi, proklouzla oknem a neslyšně se plížila chodbou.
Snažil se uklidnit. Věděl, že je jeho úkol důležitý. Nestávalo se tak často, že by obyčejné soukromé očko, jako byl on, rozlousklo tak důležitý případ. A věděl o tom jen on. Policie už nad tím zlomila hůl.
Ozvalo se pronikavé křupnutí a on si uvědomil, že to byly jeho vlastní kosti.
„Slušný křup,“ mínil hlásek. „Dobrá kvalita. Tak pojď bagetko, zvu tě k večeři."
„Milánku, a hlavně se s tím křupanem netrap dlouho.“
„Neboj, mami, dnes to bude něco jednoduchého. Třeba minutka.“