Komorní hudba

Zimomřivě si promnul ruce a dýchl na ně. Zintenzivnil pohyb, když se zimě nechtělo zmizet. Jaro sice mělo přijít už před několika dny, ale příroda nedbala na lidské povídačky a spala. Venku krátce zazpíval odvážný pták, jenom chviličku, pak umlkl.
"Zní to jako housle," prohlásila Štěpána, která se z ničeho nic objevila po jeho boku.
"... dvořáci si někdy ke svému miliskování pozvou i komorní orchestr. Jindy hraje jenom houslista. Čím je jejich poznávání blíže konci, tím víc se tře smyčec o struny." Laškovný úsměv a polibek hned poté.
"Co ty víš o houslích," zavrčel a šel dál po své práci.