Nápisy

Miluji anglický venkov. To odpoledne jsem při procházce zabloudil k jednomu venkovskému kostelíku; provázelo mě klesající slunce, které pastelovými barvami malovalo nažloutlá okolní pole, zelenající se stromy i šedivý asfalt klikatících se cest.
Malý kostel mě těšil gotickou estetikou, která k Anglii patří stejně jako cihly, dvojdomky a dělená okna. Náhrobky na hřbitově na rozdíl od těch českých hýřily romantickými vzpomínkami na životy zesnulých.
Jeden z kamenů byl tak starý, že nešlo rozluštit data, jen kus jména (Hob?) a nápis „Já nejsem mrtvý!“. Ach, ten anglický humor – nahlas jsem se rozesmál.
„Já ale fakt nejsem mrtvej,“ ozvalo se za mnou.