Bezdomovec

Na nádraží se k nám přišoural bezdomovec. Dostal nějaké drobné a protože jsme stáli a čekali na autobus, dal se s námi do řeči. „Co se vám stalo?“ kývla kamarádka směrem k jeho francouzským holím. „Bouračka.“ „A teď chlastám. Já dycky nebyl todle … já měl ženu a dcerku. Žena vode mne potom vodešla. …A moje malá …. vona mi do poslední chvíle řikala, „tatínku, mám tě ráda“, a já k ní nemoh, byl sem tam zaklíněnej… Věříte v Boha? Dyby byl, já bych ho (vzal svoji hůl a zamířil s ní do oblak), takhle picnul, „prásk,“ „prásk“, „prásk“, že todle dopustil …“