V náznacích

Sherlock odložil noviny a pohledem se vpil do Watsona. Měl toho právě dost. Zase rtěnka. Počtvrté během třinácti dnů. Žádná šmouha jako minule, nýbrž dokonale čitelný otisk rtů na hraně čelisti, těsně pod uchem. Vstal, přitáhl si Johna k sobě a začal otisk zkoumat.
Stejný odstín – stejná osoba.
Nepřesné nalíčení – nezkušená žena, případně muž.
Příliš našpulené rty (ukázková chyba) – rozhodně muž.
Otlak ve tvaru obdélníku – otisk přenesený z fólie.
Vůně odličovacího mléka z Johnovy kůže.
Sherlockovy oči se rozšířily překvapením.
„Chtěl jsem, abys žárlil.“
„A chtěl bys ještě něco, Johne?“
„Ty jsi tady det…“ Zbytek jeho věty zanikl v polibku.