Ascendenti

Knut byl přesvědčen, že se mu to blonďaté zakrvácené individuum jen zdá. Těkal pohledem z něj na svou krásnou blonďatou dceru, která v náruči houpala neméně blonďatého synka, a otvírala se mu válečná sekyrka v kapse. I když bylo jistě impozantní, jak se sem ten vlkodlak proklestil skrz bitevní pole, stejně se mu nelíbilo, že by si jeho Brynhildu odvedl. Otočil ho proto rychle směrem k východu.
„Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte, nikoho neproklejte, dceru mi nesveďte. Na nic se neptejte, syna si odveďte, hlavně se hejbejte a dveře si nespleťte.“
Stejně ji znovu svedl a odvezl do Uher.