Jen náhoda

Kamarádka nepřišla na přednášku, jdu za ní domů. Dveře bytu jsou pootevřené a za nimi… Nářek? Vbíhám dovnitř, zvuky jdou z pokoje. Tam vidím děsivou scénu. Kamarádka brečí, na ní leží její otčím. Co dělá, je nad slunce jasné. Prasák ožralý.
Vidím rudě. Skočím na něho, strhnu ho dolů. Kopu do hlavy, až se přestane hýbat.
Teď musíme jednat. Přestala brečet a pomáhá mi vyvléct toho chlíváka ven, kde ho hodíme do prostoru mezi schodištěm. Pět pater nemůže přežít.
Jednou nohou zaháknutý za vyčnívající kus zábradlí, hlava v nepřirozeném úhlu opřená o zem.
Všichni uvěří, že tam spadl v opilosti.