Rudův suchý pátek

Pokaždé, když měl zálohu, vyjel. Nezáleželo na tom, kolik řidičů tam s ním dřepělo, ani na tom, jaký výpravčí sloužil. Pro Rudu se vždycky něco našlo.
Do konce šichty zbývaly dvě hodiny. Ležel na gauči a maloval si, jak se cestou z práce staví na tři poctivě natočené černohorské jedenáctky.
O chvilku později Páťa zahlásil, že osmnáctka pátá bourala na Podbabě.
„Jste tu čtyři, tak se dohodněte, kdo pojede.“
Věřil, že mu čtvrtá sirka v kolegově ruce přinese štěstí.
Místo toho vytáhl tu nejkratší.
„Mohlo být hůř,“ utěšoval ho Páťa. „Máš to jen do jedenácti.“
„Jo, to zrovna zavírají hospodu.“