Předtucha

Cítil to. Snad ve vzduchu, snad v hloubi své podstaty... Dnes bylo něco jinak. Už při návratu domů to věděl, a při sprše si tentokrát vesele prozpěvovala - to nebylo časté! Začal tušit něco zlého – a nebyl sám. Pak se ozvalo zlověstné hřmění a kvílení a vše kolem nich se začalo třást...
„Já se bojím!“ fňukal jeho soused už zcela otevřeně.
„To bude dobrý,“ utěšoval ho.
Povzbudivě propletl svou cibulku s tou jeho, jen okamžik předtím, než byli brutální silou vyrváni ze svých folikulních váčků.
„Proč já musím být chlupatá po tatínkovi,“ povzdechla jsem si a přiložila znovu epilátor k lýtku.