Jiná perspektiva

„Tak co, fotříku? Jak se ti tátuje?“ poklepe mě po rameni růžolící spolupijan.
„Tak to víš. Je to změna…,“ usměju se rozpačitě.
„No jasně, že jo,“ pokračuje staromládenecký kumpán, „žádnej fotbálek, žádný vzdychající novicky na loži, co? Hehe…“ Dostanu štulec pod žebra.
„Novicky vem čert. Žádná se na mě nikdy neusmála tak krásně jako ten prcek.“ Trochu se zasním. Vlastně bych teď raději byl s ním.
„Já bych se o tohle všechno,“ máchne rukou vůkol, „připravit nenechal. Nic naplat, mně řetěz na krk žádná nepověsí.“
„No a to je právě ten rozdíl mezi námi, kamaráde. Teprve teď jsem opravdu volný.“