Zkoušení je trápení

Odemknu opatrně dveře. Byt je tichý a prázdný, nikdo není doma. Ještěže tak. Mám pocit, že mi bolestí uletí hlava a kdybych byla nucena mluvit, určitě by mi uletěla. Polknu dva prášky a bleskově vklouznu do domácího odění. Ještě zatáhnout závěsy, tak. Ležím v posteli a bolest díky výzkumu a vývoji farmaceutického průmyslu odplouvá. Já také odplouvám. Znáte ten pocit nezi spánkem a bděním? To sladké malátno, kdy pohnout rukou jako stěhovat Everest? Nehýbám ničím. Moje tělo se jako kámen propadá kamsi a moje duše podobná leknínu pluje v blankytném průzračnu všehomír-
HVÍÍÍÍÍÍÍT!
Ty zatracený zkoušky sirén mě jednou zabijou.