V nemocnici

Mladý spisovatel seděl na židli, hlavu položenou na nemocniční posteli, oči zavřené. Jemně svíral ruku své Múzy. Její tělo bylo nehybné - pouhá schránka, nikoli mrtvá, jen… opuštěná.
“Jak je jí?” zeptal se neznámý dívčí hlas.
“Pořád stejně,” odpověděl, aniž by zvedl hlavu.
“Bohužel někdy Smíření není to, co člověk potřebuje.”
“Ty tvoje kabaretní trik-” V mžiku se vymrštil do stoje.
Pokoj byl prázdný. Mladík zatnul čelist.
“Kde je Marie,” zavrčel nebezpečně.
Ticho. Minuta za minutou. Nic.
Sedl si a položil hlavu zpět na postel. Zavřel oči.
“Odvedli ji domů,” přišla lítostivá odpověď.
“Tady je doma. A já ji chci zpátky.”