Motýl

Jednoho slunečného dne se malá lesní víla Barunka rozhodla navštívit svého kamaráda skřítka, žijícího na nedaleké louce. Vydala se hned ráno, kdy sluníčko ještě tolik nepálí. Bosa cupitala po lese a vesele si prozpěvovala. Byla to ale úplně maličká víla a les byl obrovský. Proto se po chvíli veselá písnička změnila ve smutnou, unavenou. Motýlkovi, který letěl zrovna stejným směrem začalo být víly líto a tak jí nabídl, že ji sveze. Barunka hned nadšeně nasedla motýlovi na záda. Když se rozlétli, nemohla uvěřit, že les je z výšky tak nádherný. Motýl párkrát mávnul svými krásnými křídly a byli na louce.