Kniha hříchů

Kdyby se těch, co je vyslýchali, někdo zeptal, tvrdili by, že se jistojistě domluvili, ale to nebyla pravda. Domlouvat se nemuseli. Šli s kůží na trh, všichni. Nezamlčeli nic, přiznali každou eskapádu, každičký hříšek. Pravda. Tak nebezpečná... Tak osvobozující!
Šéf kouzelnické policie jen vrtěl hlavou, zatímco armáda asistentů hledala v archívech případy staré desítky let.
Celý obraz opravdu připomínal tržiště. Jednotlivé případy stánky a mezi nimi jako cestička Karlova a Česťova životní cesta. A Veroničina. A Matějova. A spousta bolesti, utrpení a odvahy a dobra vykonaného potají, nesvázaného předpisy.
Pak je pustili domů. Všechny.
A domek pod vodou opět ožil.