Pokračování Snad osud
Ležím v posteli a obezřetně sleduji muže usazeného na jejím okraji. Něco vypráví.
Jak ho ke mně mohli opět pustit?
Nevím.
Nikdo se mě na nic neptá. Všechno mi pouze oznamují.
Myslí si, že s tím nic nezmůžu.
„Samozřejmě, po svatbě očekávám, že se přestěhujete do mého sídla.“
„Prosím?“
„Drahá, přeci jste si nemyslela, že zůstaneme zde?“
„Už jsem vás jednou žádala. Neříkejte mi tak!“
„Ale…“
„Odejděte!“
Hrdlo se mi svírá. Do očí se mi derou slzy. Odvracím tvář.
Ustát každé další kopnutí do mé bolavé duše, je čím dál tím těžší.
A já vím, že nemají pravdu.
Nevzdám se.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit