Úplnou náhodou navazuje na drabble z 23.4. - Teijo a Makoto.:-)
Uplynulo už 9 let. Vše se opět dalo do pohybu.
Teijo seděl ve své zahrádě a kochal se pohledem na sakury, které kdysi vysadil jeho otec.
Pokašlával, Teijovi bylo padesát let. Po té havárii, co zažil, se rozhodl s kariérou záchranáře skončit. Našel si ženu, zasadil sakuru a zplodil syna Yoshira.
"Tatínku." ozvalo se v pozadí zahrady.
"Tatínku pojď sem!" volal pětiletý Yoshiro.
Teijo neváhal a rozběhl se k synovi.
Syn natahoval ruku směrem k velkému kameni u bonsaje.
"Tam je poklad?" zeptal se chlapec.
"Ano synku, tam je ten nejlepší pes na světě." odpověděl Teijo se slzami v očích.
Tak dnešní téma mi opravdu nahrálo.
A to jsem neměla v plánu v tom pokračovat nebo to nějak zakončit.
Věřím, že každý z nás měl čtyřnohého kamaráda a jeho odchod nelze vymazat z paměti. A pořád to bolí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Proč mi to děláš :(( Ale ne,
Queen24
Proč mi to děláš :(( Ale ne, je to napsáno krásně samozřejmě :))) a to téma teda vystihnuto doslovně xD
Tak chtělo to trošku dojetí..
LeVirgo
Tak chtělo to trošku dojetí...
To je pravda. Ale oni jsou
Tora
To je pravda. Ale oni jsou pořád s námi. Ve vzpomínkách a tak...
Přesně tak :-) Mám takovou
LeVirgo
Přesně tak :-) Mám takovou filozofii, že se stejně znovu setkáme. Pak je to truchlení o něco snadnější.
Smutné, velmi dojemné
Faob
Smutné, velmi dojemné dovyprávění dávného příběhu...!
Děkuji moc za komentář :-)
LeVirgo
Děkuji moc za komentář :-)