Hradba Smršti zlověstně hučela, tušila přibližující se nepřátele, těšila se, až se o ni roztříští. Ša´ik ten zvuk vnímala jen okrajově, přesto si díky němu připadala v bezpečí.
Bohyně Smršti v její hlavě šeptala. Tiše, vytrvale. Bylo stále obtížnější rozlišit, které myšlenky jsou čí.
Vojsko Tavore bubnovalo. Byli na míle daleko, nemohla je slyšet, přesto neustávající dunění cítila každým pórem.
Chladné železo… pomyslela si. Pobočnice je chladné železo. Ale já mám na své straně podporu bohyně. Zvítězím a pomstím se!
Ša´ik… která bývala Felisín Paran, šlechtickou dcerkou… se oblékla do brnění a uchopila meč. Přišel čas postavit se starší sestře…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit