Druhé NESOUTĚŽNÍ drabble.
Věnováno Aries
Předchozí ~ Následující
Dlouhé roky předstíral, že je všechno v pořádku. Že je přinejmenším spokojený, když už ne šťastný. Že se smířil.
Nikdy na své Rusko nezapomněl. Šílel z vědomí, že je naprosto bezmocný. Kdysi chtěl pohnout světem, vstoupit do dějin. Postupem času zbyl jen hořký pocit vlastní bezvýznamnosti. Vnitřní vztek obrátil vůči všem okolo. Proč nikdo nic neudělá? Proč, k čertu, nic neřeknou? K čemu je, že pomáhají tady, když tam nás umírá násobně víc? Každý se staví na piedestal, každý prý pomáhal… Lži! Jen samé lži.
Věděl, že svému Rusku už nepomůže.
Zalykal se vražedným vztekem.
A chtěl se jim pomstít.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Děkuji, to je pocta!
Aries
Děkuji, to je pocta!
A ano, rozumím, opravdu. Žila jsem hodně dlouho s někým, kdo taky odněkud odešel.
Tvoje pochvala hřeje
Apatyka
Tvoje pochvala hřeje dvojnásob. Já musím vycházet jen z načteného (a samozřejmě z toho, že vím, jak to celé skončí), proto se většinou vyhýbám pohledům do jeho hlavy — nedokážu si představit jak to prožíval, co cítil (ale nejen on, všichni ti "moji" emigranti)... Vždycky se bojím, že jsem šlápla úplně vedle, že něco takového by ho vůbec nenapadlo.
Ty jo. Jsem rád, že to tak
Faob
Ty jo. Jsem rád, že to tak nekompromisně zpracováváš, ono nejen z ruské emigrace se kdekdo zbláznil (ostatně zarytá křivda je hodně úrodnou půdou pro šílenství): jenže jeden (já) má ostych o tom mluvit, zažili si své, trpěli, těžko soudit. Známe a vidíme ty dobré příklady emigrace (Jakobson, Forman), ale o spoustě v cizině podivně přežívajících osudech se nikdy nedozvíme. Výborně Ty!
Docela neradostný výhled.
Killman
Docela neradostný výhled.
vím o jedné paní, co se ,
Tora
vím o jedné paní, co se , takhle strašně trápí ve Švédsku. Odešla tam kdysi dávno s manželem, emigrovali po 68, nevydařilo se vše, jak si představovali, manžel zemřel před dávnými lety, ona nyní žije sama, jediný syn žije sice někde poblíž, ale není pořád s ní, a ona je nešťastná, zahořklá, nepatřící ani tam, ale už ani sem. Číst její maily je smutné, moc, ale pomoci jí není, veškerou nabízenou pomoc odmítá s tím, že už je na všechno pozdě... hrozně smutný osud, žít jen v hořkosti a s pocity křivdy. Strašně se na těchto lidech ty bývalé vlády podepsaly.