Souboj

Česťa si nejlíp rozumí se zemí. Dalo by se říct, že je jeho živel. S vodou takové spojení nikdy neměl, i když je lehčí než ostatní živly. Tady je voda jasně čitelná. Zápas probíhá nejen nad ní, ale i v ní. Nejdříve je rozpálená jako kamna, až ho to nutí, aby se otočil. Ale vytrvá. Musí. Pak je voda náhle ledová, chlad zalézá do kostí. Cítí to, třese se. To Karlova duše bojuje s duší jeho otce, nerovný, nerovný boj. Česťa to ví, ale - Bože - věří v lásku. Víření, bublání, klokot, proudy mu málem podrazí nohy... Vlny. Lup!
A klid.