Pokračování Sen
Místnost prozářená ostrým světlem. Vůně myrhy. Zvuk, jako by někdo plakal.
Pootočím ztěžka hlavu a pohled mi padne na ženu vedle postele. Sedí vzpřímeně, na první pohled s chladností sobě vlastní, ale ramena se jí chvějí. V očích má slzy.
Mračím se.
Moje matka nikdy nepláče. To je to, co mě naučila. Neplakat.
Pamatuji si ji jen hrdou s neutrálním výrazem. Téměř bez života, chladnou a uzavřenou. Ale teď sedí vedle mé postele. Naprosto jiná. Cizí.
„Matko?“ šeptám tiše. „Co…?“
Sleduji, jak pomalu otáčí hlavu.
Naslouchám jejím slovům.
„Sir Belware požádal o tvojí ruku.“
Na tvářích mě zastudí vlastní slzy.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit