Tonoucí se slova chytá

„Takže dalším staročeským zvykem, který jsem našel, je klácení zmijí neboli kývání jedovatým hadem ve větru.“
„Och, to je otřesné.“
„Otřesená byla tak maximálně ta zmije a to jenom trochu. Navíc ji pak zase pustili. Chvilku si zavlaje ve vzduchu a má klid. Hlavně to zahání zlé duchy.“
„Ale prosím tě, jak k tomu ta zmije přijde?“
„Zmije k ničemu nepřijde, Lukáši. Zmije nemá nožičky.“
„Nemůžeš to brát všechno doslova! ‚Já letím,‘ taky neznamená, že opravdu poletím.“
„Pokud neškobrtneš ze schodů.“
„Ach jo, kašlu na tebe.“
„To by bylo nehygienické.“
„Uááááá! Polib mi p- Uhmffpmmhmmm…“
„Pusu?“ Tichý šepot.
„Hmmm… Přesně.“