Bez obav ze světa

Nahoře v oblacích bylo mi hej,
nemyslet na to jak umí být život zlej,
všeho brát si, žít beze strachu,
s vidinou že všeho bude vždy dostatku.

Dbát na okolí bylo mi proti srsti,
dělal jsem jen co mi bylo po milosti,
čeho se bát, nač myslet na ostatní,
vždyť to co chci já, to je to hlavní.

Když jen bereš a pomocnou ruku odmítneš podati,
neboj se, ono se to hromadí,
sám nevěřil jsem a jak jsem dopad,
cesta zpátky na zem, to je držkopád.

A silnej, oči otevře ti.
Rozmyslíš si chovat se ke všemu jak k smetí.